Lékaři radí: Vraťme na talíře více hovězího, budeme zdravější
Ještě před třemi dekádami každý Čech snědl třicet kilogramů hovězího masa ročně, nyní je to necelých osm kilo. Za tímto poklesem stojí nejen jeho cena, ale také řada mýtů i fakt, že je neumíme kupovat ani připravovat. Ochuzujeme se tím o významný zdroj živin a lékaři by byli rádi, kdyby se hovězí do našeho jídelníčku, a hlavně na talíře dětí, vrátilo.
Šťavnatý steak, dokonale ochucený tatarák, do detailů vyladěný burger nebo jemně růžový tenoučký rostbíf, to jsou delikatesy, které patří v nabídce restaurací k vrcholům dokonalé gastronomie. Přesto se k hovězímu masu, z něhož se tyto pochoutky připravují, většinou chováme nedůvěřivě a když už si je někde dáme, pak právě v restauraci. Doma je upravujeme zřídkakdy.
Nechme promluvit čísla: v roce 1936 se podle údajů Českého statistického úřadu spotřebovalo 15,2 kg hovězího na osobu a rok, toto množství se do roku 1989 zdvojnásobilo na 30 kg, pak ale přišel prudký pokles. Už v roce 1992 spadla spotřeba na 20,4 kg, ještě výraznější pád nastal v dalších dvou dekádách. V roce 2014 to bylo pouhých 7,9 kg na obyvatele ročně, tedy v podstatě polovina konzumace z roku 1936.
Dlouhodobě snížený příjem hovězího masa se na nás začíná podepisovat, a dokonce i lékaři specializující se na zdravou výživu poměrně zásadně změnili doporučení týkající se jeho konzumace.
Vzácné železo
Máte-li raději přesné údaje, pak se současný názor odborníků přiklání k hranici maximální konzumace 70 g červeného masa denně nebo 500 g týdně. To je zhruba stejné množství, jako jsme jedli na počátku devadesátých let. Je totiž významným zdrojem bílkovin, minerálních látek a vitaminů, které jsou pro nás životně důležité.
Podstatný je nejen obsah vitaminů skupiny B nebo vitamin E, ale také selen, zinek a železo. Právě posledně jmenovaný stopový prvek dnes v naší stravě chybí, a to hlavně kvůli trvale klesající spotřebě hovězího masa, které v nabídce mas patří k biologicky nejhodnotnějším. Obsahuje průměrně pouze 5-8 procent tuku, zato má 19 procent bílkovin a výrazně větší obsah železa než vepřové nebo drůbeží.
Už malé děti, kterým začínáme podávat první příkrmy, by měly mít ve svém jídelníčku maso. Hovězí by v něm mělo být zastoupeno víc než padesáti procenty. Docent Jiří Bronský z Pediatrické kliniky 2. lékařské fakulty FN Motol, pod jehož vedením vznikla aktuální nová doporučení pro výživu kojenců a batolat, nabádá rodiče: „Nezapomínejte na potraviny s dostatečným obsahem železa, tedy na maso - především telecí nebo hovězí.“
Podle aktuální studie o výživě malých dětí ale bohužel reálně převažuje podávání masa kuřecího - to však má až třikrát méně železa než maso červené. Důsledkem je jeho nedostatek - zásoby z novorozeneckého věku u kojenců a batolat totiž postupně klesají. Následkem je zpomalení vývoje, růstu, ale i dlouhotrvající únava, slabosti, ztráta koncentrace i snížená imunita.
Důležité jsou i již zmíněné bílkoviny, které mají vliv na rozvoj svalové hmoty i na regeneraci. Někteří sportovci potvrdí, že po náročném tréninku není nic lepšího než pořádný kus roštěné. (Pokud bychom šli do extrému, pak špičkoví kulturisté toužící po vymodelovaných svalech si dopřávají flákotu hovězího denně.)
Šílení strachem
Otázkou je, proč jsme na hovězí, když je pro naše tělo tolik potřebné, vlastně zanevřeli. Důvodů je hned několik. Jako první nás asi napadne cena, která je podstatně vyšší než u oblíbeného drůbežího masa. Podlehli jsme také starším doporučením, že drůbeží je zdravější, stravitelnější a méně tučné. Možná budete překvapeni - pokud si totiž dáte kuřecí stehno s kůží, bude mít více kalorií i tuku než zadní hovězí. Na trhu je rovněž užší výběr kvalitního hovězího a velká část pokrmů z něj je časově náročnější na přípravu.
Příčiny je ale třeba hledat také v minulosti, kdy vznikla řada předsudků a dnes již dávno překonaných mýtů. Když spotřeba masa po druhé světové válce prudce vzrostla, začaly se časem objevovat studie, které poukazovaly na možné souvislosti konzumace červeného masa a zvýšeného výskytu nádorových onemocnění. Profesorka Jana Dostálová z Ústavu analýzy potravin a výživy VŠCHT Praha však uvádí: „Toto riziko se odvíjí od množství masa, které konzumujeme a od způsobu jeho úpravy.“ Jako příklad dává třeba špatný způsob grilování. „Při množství hovězího, které se u nás sní, je hrozba rakoviny tlustého střeva minimální,“ říká Jana Dostálová.
Druhým strašákem je poměrně nedávná „epidemie“ BSE, které se říká také nemoc šílených krav. Při přenosu na člověka vyvolává Creutzfeldt-Jakobovu nemoc (CJD), tedy smrtelné neurodegenerativní onemocnění mozku. Aféra poznamenala konec minulého století a měla za následek řadu přísných opatření. Jedním z nich je i oddělování veškeré nervové tkáně poraženého skotu, zvířata se rovněž vyšetřují na BSE, a pokud je nemoc zachycena, následuje utracení přesně stanoveného okruhu zvířat z blízkosti nakaženého kusu. Dnes je riziko nákazou CJD v podstatě mizivé.
Nedůvěřiví jsme také k masu z obchodu. Při nákupu nás zajímají hlavně jeho senzorické vlastnosti - vzhled, vůně a chuť. Nejčastěji ale bývá k mání maso balené, takže máme výběr ztížený. Při balení se totiž barva masa mění a přivonět si k němu nelze.
Autor textu: Josef Žídek
Autor foto: Jana Vacíková
Datum: 15. ledna 2017