Koně na Galloway farmu neodmyslitelně patří

Appaloosy, koně vyšlechtěné indiánským kmenem Nez Percé (neboli Propíchnuté nosy) a zocelené v extrémních podmínkách života v horách i na prérii, jsem si zamiloval natolik, že dnes nejen zdobí naše stáje, ale věnuji se s nimi i jezdeckým westernovým disciplínám. Mezi ně patří reining (westernová forma drezury), cutting (dobytkářská disciplína, kdy zejména kůň musí prokázat cit pro práci s dobytkem) nebo working cow horse - disciplína testující dovednosti koně, které se vztahují k práci na farmě. Skládá se ze dvou částí: předepsané reiningové úlohy a práce s dobytčetem. Pro hodnocení je nejdůležitější, zda má kůň po celou dobu tele pod kontrolou, ukazuje cit pro dobytče a také schopnost provést práci bez přehnaných pobídek otěží a ostruh. Vážím si samozřejmě všech ocenění v této oblasti, zejména pak titulu Šampion rodeových sportů ČR 2011 nebo Mistr Evropy v letech 2012, 2013 a v roce 2015 v disciplíně cutting – titul získaný na Mistrovství Evropy plemene appaloosa ve Francii.

Stejně tak na hospodářství již neodmyslitelně patří plemeno quarter horse (americký kovbojský kůň), jedno z nejstarších amerických plemen koní, které se začalo chovat již na počátku 17. století. Vyvinul se z dovezených španělských, arabských, berberských a tureckých koní, které osadníci křížili s různými anglickými „cestovními“ plemeny. Výsledkem byl velice rychlý, mohutně stavěný sprinter. Na farmě je využíváme, stejně jako je přes třista let používají američtí kovbojové, při práci s dobytkem.

Aktuálně se u nás nachází cca 40 koní, z čehož je přibližně deset v našem vlastnictví. Jsme také hostitelem různých jezdeckých akcí včetně Czech Appaloosa Show a Bohemian Rhapsody Quarter Show, což jsou nejprestižnější události chovatelských klubů těchto dvou plemen. Jejich součástí jsou jak výstavy zvířat, tak soutěže v různých westernový disciplínách, které zpravidla posuzují pouze rozhodčí ze Spojených států – kolébky těchto plemen koní.

Václav Vacík, majitel

 

Appaloosa - indiánský kůň

Skvrnité koně znal již starý svět. Dokazují to kresby pravěkých malířů, kteří zhruba 18 tisíc let před narozením Krista zobrazili skvrnité koně na stěnách francouzských jeskyní Lascaux a Perche Merle.

Od roku 1600 se skvrnití koně stali velkou módou v Evropě a o pětaosmdesát roků později byli importováni do Anglie, kde založili stávající chov. Významnou roli v historii plemene hraje také Rakousko, protože spolu se Španělskem náleželo mezi državy německého císaře Karla V. Tak se skvrnití koně dostali do Kladrub a později také do Lipice. Z tohoto období pochází obraz Johanna Georga Hamiltona, zachycující lipicány se zřetelnou „dekou“. Těžcí koně, kteří nebyli odesláni do Lipice, byli v Kladrubech nad Labem kříženi s dalšími chladnokrevníky, což mimo jiné ovlivnilo vyšlechtění norika pincgavského typu. V Dánsku byl chován skvrnitě zbarvený knabstrupský kůň, avšak tito koně měli jen málo nebo neměli vůbec nic společného se skutečnými appaloosami. 

Appaloosa je kůň, jehož původ sahá výhradně ke koním vyšlechtěným indiánským kmenem Nez Percé (neboli Propíchnuté nosy).  

Nyní se podívejme na vývoj tohoto plemene v Novém světě. Ten začal kolem roku 1500, kdy se první Španělé usadili na území Mexika a začali zde chovat ovce a koně. Přestože indiáni s těmito kolonisty spolupracovali, nesměli na jejich koních jezdit. Postupem času se jim však podařilo koně ukrást a naučili se s nimi zacházet. Neuplynulo ani sto roků a s kmenem se stala převratná změna – z rybářů a zemědělců se stali kočovní lovci. Tento kmen byl také jediný, který koně choval. To znamenalo nejenom kvantitativní zvyšování jejich počtu, ale také zvyšování kvality chovu. Díky tomu byli těžší koně, kteří nebyli do chovu zařazeni, využíváni jako soumaři. Silné, rychlé a výkonné klisny a hřebci byli zařazeni do chovného programu, zaměřeného na produkci špičkových koní, které bylo mocné využívat pro lov bizonů a pro válečné účely.

Nejpozoruhodnější skutečností zůstává, že indiány kmene Nez Percé nikdo koně chovat neučil. Přesto již roku 1806 Lewis ve svém článku popsal, jak byl ohromen elegancí, kvalitou a vytrvalostí koní Nez Percéů. Napsal také, že méně kvalitní koně byli kastrováni a do chovu byla pečlivě vybírána pouze nejlepší zvířata. I když se Nez Percéové přímo nezasloužili o vznik skvrnitých koní, nelze jim upřít zásluhu na tom, že právě appaloosy svými vlastnostmi vynikají nad ostatní plemena.

Označení appaloosa získali tito koně až později, zhruba kolem roku 1870. V této době se pěstitelé pšenice usadili u řeky Palouse, kde v té době také žili Nez Percéové, kteří vlastnili velké stádo skvrnitých koní. Farmáři nejprve začali těmto koním říkat „palouse“ a poté „palousey horses“, z čehož později vzniklo označení „a palousey“. V průběhu času došlo ke zkrácení tohoto výrazu na „apalousey“ a nakonec vznikl dodnes používaný výraz „appaloosa“.

Jak se měnil Americký kontinent, mizeli z něj indiáni i koně. Přesto existovali lidé, kterým osud appaloos nedal spát. Patřili k nim i Claude Thompson a dr. Francis Haines, kteří o tomto plemeni shromáždili veškeré dostupné informace a na jejich základě vytvořili plemenný standart, který téměř beze změny platí až do dnešní doby, a 30. prosince roku 1938 založili Appaloosa Horse Club. U.S.A. ve státě Oregon. Již během prvních let měl klub 55 členů a 113 registrovaných koní. V současnosti má Appaloosa Horse Club ve svém registru zapsáno více jak 600 tisíc appaloos a o další rozšiřování a podporu plemene se stará řada dalších klubů registrovaných pod jeho hlavičkou.

Přestože jsou appaloosy nejčastěji jednoduše rozpoznány podle jejich barevně vzorované srsti, mají také další charakteristické znaky. Čtyři identifikační charakteristiky jsou: barevný vzor srsti, skvrnitá kůže, viditelné bělmo a pruhovaná kopyta. Za účelem získání regulérní registrace musí kůň mít rozeznatelný barevný vzor srsti, nebo skvrnitou kůži a jednu z dalších charakteristik.

Appaloosa je všestranný kůň. V dnešní moderní době se chovají appaloosy v různých sportovních liniích dle požadavků a nároků majitelů. A také ve dvou typech stavby těla. Buď, jak říkáme modernější typy appaloos s jemnou hlavou, dlouhou hřívou, a velmi silnou stavbou těla, nebo původní linie appaloos s označením FPD. Tito koně mívají hrubší hlavy, řídké hřívy a ocasy s pevnou stavbou těla. A tak si každý může vybrat koně dle svých představ.

Appaloosy chované Galloway farmou bez výjimky splňují charakteristiku plemene. Výsledky získané našimi koňmi na mezinárodních soutěžích jen potvrzují kvalitu chovu. Od roku 2010 se zaměřujeme na chovnou linii appaloos s vlohami pro práci s dobytkem.

Zdroj a více info na: http://www.appaloosa.cz/

 

Quarter horse - americký kovbojský kůň

Quarter horse je jedno z nejstarších amerických plemen koní, které se začalo chovat již na počátku 17. století. Vyvinul se z dovezených španělských, arabských, berberských a tureckých koní, které osadníci křížili s různými anglickými „cestovními“ plemeny. Výsledkem byl velice rychlý, mohutně stavěný sprinter. Používá se hlavně ve směru práce s dobytkem.

Původně si jeho předchůdce britští kolonisté v 17. a začátkem 18. století oblíbili pro jeho schopnost běhat rychleji, než kterékoliv jiné plemeno na čtvrt míle (odtud jméno quarter z tzv. "quarter mile" závodů). Později si ho oblíbili američtí dobytkáři pro jeho nenahraditelnost při nahánění stád dobytka.

V dnešní době je quarter horse (QH) z důvodu modernizace dobytkářství chován hlavně pro sport. Rychlost, schopnost práce s dobytkem, inteligence, laskavost a další přednosti mu zůstaly dodnes, ale místo práce na pastvinách je častěji využívá na sportovních kolbištích a díky své povaze také jako ideální kůň na rodinné vyjížďky ve volném čase.

Na první pohled QH zaujme svým výrazným osvalením. Hlava je klínovitá, menší, ale ušlechtilá, s výraznými žuchvami. Na mohutný krk navazují silné plece, kratší pevný hřbet a výrazně svalnatá záď. Končetiny jsou pevné s kvalitními kopyty.

Zástupce tohoto plemene můžeme též rozdělit do dvou základních typů: stock type - zahrnující koně kratší, svalnatější a podsaditější. Na jedincích v hunter (nebo racing) type je díky vyššímu vzrůstu a jemnějšímu osvalení naopak znát vliv plnokrevníka.

Zbarvení má u těchto koní velkou škálu, převládají ryzáci (sorrel) a hnědáci (bay), ale výjimkou nejsou ani žluťáci (palomino) či plaváci (buckskin), vraníci (black), bělouši (gray) či šimlové (roan). Dále rozeznáváme různé krémové mutace jako perlino, cremelo a champagne. Zkrátka "quarter" může mít jakoukoliv barvu v jakémkoliv odstínu, kromě strakaté a puntíkaté. Výška v kohoutku se pohybuje od 152 - 160 cm.

Zdroj a více info na: https://www.czqha.cz/